„Naše utrpení nikoho nezajímalo,“ říká uprchlík z bývalé Jugoslávie. A historie se prý opakuje. 10. listopadu 2015 v 09:40 Už dvacet let chodí se šrapnelem z minometného granátu v noze bosenský malíř s českým pasem Aldin Popaja.
Zásah dostal paradoxně hned první den války mezi Bosnou a Srbskem. „Když mě trefil granát, tak jsem si myslel, to je konec. Války přece obvykle trvají spoustu let a já dostal zásah hned po půlhodině. To přece nemůžu přežít…“ vzpomíná. Po několika válečných letech se mu řízením osudu podařilo utéct do Prahy, kde dostal stipendium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (UMPRUM). „Naše utrpení nikoho nezajímalo,“ říká uprchlík z bývalé Jugoslávie. Vložit na svůj web „Naše válka nikoho nezajímala“ Z válkou zmítaného Iráku na Karlovu univerzitu. Kurdský ortoped to dotáhl až do české reprezentace. 9. listopadu 2015 v 09:40 Málokdo v Česku ví o válce tolik jako ortoped z benešovské nemocnice Jakub Nabi.
Do války se nedostal jako lékař – do válek se narodil. Vyrůstal v severním Iráku, jako mladík byl členem Kurdské povstalecké armády, která bojovala proti Saddámu Husajnovi. Šťastnou shodou okolností se mu podařilo dostat na medicínu na Univerzitě Karlově, získal tu azyl, poté občanství a dnes je mimo jiné lékařem fotbalové reprezentace žen do 17 let. S hřívou kudrnatých vlasů vypadá jako Ital. Azyl získal ještě jako student. Málokdo v Česku ví o válce tolik jako ortoped z benešovské nemocnice Jakub Nabi. Vložit na svůj web Volá Kurdistán Každý čtvrtek přijímá černovlasý čtyřicátník pacienty v ordinaci v Benešově, kde se před mnoha lety usadil. Zazvoní mobil, lékař se významně podívá. První válku zažil Jakub Nabi, když Irán začal válku s Irákem. „Pro naši generaci byla válka vlastně normální. „Pro naši generaci byla válka vlastně normální. A Syrian Refugee’s Epic Escape. Příběh syrské uprchlice Om Abdo a její rodina.
Na dvoumilionový turecký Gaziantep padá tma a pod kůži se rychle vkrádá vlezlý chlad.
Jen pár kroků od rušné třídy v centru města plné obchodů s nejnovějšími telefony a značkovým oblečením stojí v přítmí polozbořená budova bez oken a dveří. Na první pohle Ochotně nás zvou do místnosti s kamínky, které nedávno dostali od syrské charity společně palivem, léky a základními potravinami. Do igelitů v oknech se opírá vítr, dveře chybí úplně a i přes matrace na zemi prostupuje všudypřítomná vlhkost. Nechci soucit, chci mít možnost studovat a pracovat! Česká média skoro nikdy nedají uprchlíkům hlas.
Tak alespoň my: 36 7 Google +0 0 0 Když jsem získala možnost opustit svou vlast, hledala jsem bezpečí. A také jsem ho nalezla, tady, v České republice. Když jsem sem však přijela, zjistila jsem, že není možné se do Sýrie vrátit, protože se tam situace zhoršila..., píše exkluzivně pro Britské listy Syřanka v České republice Leen Shreepa. Tak musím pokračovat se svým životem tady. Žádní přátelé, žádní příbuzní... Voice of Migrants. Afghánka: Média o uprchlících? Ve člověku vzbuzují strach.
Syrští milovníci Pink Floyd museli na uprchlickou šňůru. Vydali se na turné, na jaké by se žádné kapele nechtělo.
Členové kapely Khebez Dawle prodali nástroje, aby mohli zaplatit převaděčům za cestu do Evropy, a od té doby, co se jako mnoho dalších syrských uprchlíků vylodili na ostrově Lesbos, snaží se uspořádat koncert, kde je to jen možné. Třeba minulý týden se jim to povedlo v Záhřebu, kde si skupinu, jež měla za sebou 1 700 kilometrů dlouhou cestu, přišly poslechnout stovky lidí. Tento týden mají naplánovanou dokonce Vídeň. Podivuhodný příběh kapely sepsala ve své reportáži pro AP Danica Kirka. No one chooses to be a refugee. Uprchlík v Maďarsku bojuje o sloučení se svou rodinou. © UNHCR/A.
Anca Biruk Nahom, 45, uprchlík z Etiopie, fotografován před svým pracovištěm, se snažil sedm let o sloučení s ženou a dcerou. Příběhy uprchlíků. Afghánští chlapci si hrají poblíž srbské Subotice.
Foto: Iva Zímová V posledních měsících se v Česku stále více hovoří o "uprchlické vlně", "mase migrantů" a především v médiích se často pojmy jako "migrant" a "uprchlík" chybně používají jako synonyma. Když se toto nezodpovědné používání termínů smísí se strachem z neznámých lidí, kteří přicházejí z odlišného kulturního nebo náboženského prostředí, vzniká nepřátelské prostředí, jež tíhne k represi a akcentuje negativní příklady. Problém často opravdu tkví v tom, že většina Čechů nikdy nepotkala žádného Syřana, Iráčana nebo Afghánce a nyní jsou pro ně především "masou", "vlnou" nebo prostě jen číslem zadržených lidí. Tento přístup však lidi na útěku okrádá o hlas a skutečnost, že jsou to především lidé jako my.
Co všechno je za čísly. Násilí a nejistota. Podívejte se na filmy o životě uprchlíků. Je vděčný za azyl v Británii, chtěl by se ale vrátit domů. Vybudujeme novou Sýrii, plánuje mladík. 2. října 2015 v 03:21 Ayham al-Halabi, 20 let, někdejší student medicíny z Damašku, azylant v BritániiFoto: Jiří Hošek Do Británie přijíždějí v těchto dnech první členové nové vlny syrských uprchlíků.
V rámci programu na ochranu zvlášť zranitelných osob se je rozhodla přijmout londýnská vláda. Se začleňováním do společnosti jim pomáhají různé organizace i dobrovolníci. Syrští uprchlíci, kteří dostali na ostrovech azyl už před rokem, jsou Británii za to všechno vděční. Dvacetiletý Ayham al-Halabi pochází z Damašku, kde studoval medicínu. „Hamza začal s chemoterapií v Egyptě, ale léčba byla strašně drahá a my si ji nemohli dovolit, i když nám finančně pomáhala OSN. Do Británie míří další vlna uprchlíků. Vložit na svůj web V Británii bydlí s maminkou, která je bioložka, a dvěma bratry.
„Po příjezdu do Británie jsem si položil otázku, co chci v budoucnu dělat, kým se chci stát? Ve svém volném čase obětavě pomáhá dalším Syřanům, kteří si často velmi složitě zvykají na život v Británii.