Klid na fotbal. Poté, co se minulý týden v Paříži sešlo několik stovek tisíc lidí, aby vyjádřili nesouhlas s některými konkrétními kroky kabinetu Manuela Vallse, se ve čtvrtek 23. června uskutečnila další z předem ohlášených manifestací.
Francie se tak nadále zmítá v období plném demonstrací a stávek namířených proti novému zákoníku práce a současné vládě. Důvody, pro které se stávka konala, se řešily jen okrajově, zato jestli se v ulicích nahromaděné odpadky nějak dotknou Eura, to bylo tahákem celého příspěvku. Slepičí polévka pro neoliberální duši. Sam Polk byl vlkem z Wall Street.
Ve svých sebemrskačských memoárech uveřejněných v listu New York Times se ohlíží za svým životem nestydatého mladého obchodníka a je znechucený při pohledu na člověka, kterým kdysi býval. „Byl jsem obřím projektilem plným chamtivosti.“ „Chtěl jsem být miliardářem.“ „Lhal jsem sobě samému.“ Jedna věta v první osobě vedle druhé. Měl sice krásné blondýnky, luxusní loft, otevřené dveře do nejvybranějších manhattanských restaurací a přednostní lístky na basketbal do druhé řady, ale nic nemohlo zacelit „ránu v jeho nitru“.
Hromada snadno vydělaných peněz jeho duchovní prázdnotu zaplnit nedokázala. Podobně jako další burzovní „závisláci na bohatství“ byl i Polk přesvědčený, že bohatství vyřeší všechny jeho problémy. Jazyk svépomoci. Hanča a Tonča aneb Výchova dívek v Čechách. Představte si tuto situaci: vypravíte se s kamarádkou na výlet.
Sice do vzdálené, ale přesto relativně frekventované oblasti. Unesou vás. Strávíte dva roky v zajetí, které je svou hrůzností pro většinu z nás nepředstavitelné, čelíte nekonečnému psychickému tlaku, situace vypadá naprosto beznadějně. A2larm. Jak Český rozhlas oblbuje posluchače - ale už to zřejmě nemá vliv. V tzv.
Bosna a Hercegovina na jaře. Obludy na internetových diskusích: Frustrace, nenávist a komplexy. Jan Jablunka.
Foto: Print Screen z videa „Chci ukázat, jak absurdní je tvrdit, že jsem „slušný Čech“, když zároveň tvrdím některé ty věci v diskusích pod články,“ říká JAN JABLUNKA. Jeho videa, ve kterých upozorňuje na příspěvky „oblud z českých diskusí“ před časem důkladně šťouchly do nejednoho vosího hnízda. Jsou příspěvky plné „hejtů“ jen smetím internetu nebo o nás říkají něco víc? A kolik má vlastně Jan Jablunka koček? I Was a Warehouse Wage Slave. Illustration by Mark Matcho "Don't take anything that happens to you there personally," the woman at the local chamber of commerce says when I tell her that tomorrow I start working at Amalgamated Product Giant Shipping Worldwide Inc.
She winks at me. I stare at her for a second. "What? " Pavel Baloun: Společně proti fašismu! Výročí 17. listopadu je přesyceno historickým obsahem.
Jedná se o hned dvojitý mezník ve velkém příběhu historie českého národa. Především ve středoškolské výuce se zdůrazňuje symbolický význam událostí z podzimu 1939, kdy po připomínce zavraždění vysokoškolského studenta Jana Opletala nacisté zatkli a následně zavraždili několik studentských představitelů. Listopadové výročí bývá od té doby zobrazováno jako statečný akt odporu českého národa vůči okupantům, nacistické totalitě. Komando sociálky a strážníků zasahuje. Co se stalo Podle článku si sociální pracovnice v Litvínově vytipovaly několik problémových rodin a ve spolupráci se strážníky u nich provedly večerní kontroly, ke kterým byl přizván i novinář s videokamerou.
Pracovnice prý měly poznatky, že tyto rodiny konzumují alkohol nebo drogy v přítomnosti svých dětí a „to byl také důvod, proč strážníci na kontrolu domácností přivezli speciální přístroj na detekci omamných a psychotropních látek.“ Dále se uvádí, že „v případě, že někdo orientační kontrolu odmítl, byl pracovníky sociálky brán, jako by byl jeho výsledek pozitivní.“ Článek uzavírá, že po 20. hodině byl doma k zastižení jen málokdo, přestože rodiny mají malé děti. Dušan Radovanovič: Respekt k etickým kodexům. Pročítat si etické kodexy jednotlivých českých médií, je pozoruhodný zážitek.
Jan Černý » Kopni do tý bedny. Zlidovělá píseň Mikiho Ryvoly, která pojednává o posledních slovech místního nepřizpůsobivého, rváče a opilce, oběšeného na stromě davem netrpělivých sousedů, má se současnou situací dost společného.
Živé vysílání. Braňme se před svobodou slova. Jiřímu X. Naši nebo cizí? Místo nahoře: Jak Česká televize konstruuje obraz české společnosti. Na rozdíl od britských televizních seriálů, které se většinou soustřeďují pouze na mezilidské vztahy v téměř naprosté izolaci od vnějšího světa a sociálních podmínek, obsahuje Místo nahoře podstatné množství informací o současné české společenské, politické i sociální situaci. Znamená to tedy, nejen že seriál baví napínavým a inteligentním příběhem, ale že zároveň svými výroky o sociální, politické, administrativní i ekonomické situaci v České republice vstupuje do veřejné diskuse o ní. Zůstává ovšem otázkou, do jaké míry je sociálně-politický obsah tohoto seriálu pouze pasivním svědectvím o situaci ve společnosti a do jaké míry se seriál snaží výpověď o společenské situaci měnit. Tedy jinými slovy, do jaké míry je seriál svědectvím a do jaké míry je propagandou.
Přežvýkaná propaganda. Z jeho hlediska bezesporu propagandou velice levnou – v každém ohledu. Navíc přežvýkanou, neboť k mému překvapení neobsahoval text naprosto nic, co by i méně pozorný čtenář už nevěděl – dokonce dávno nevěděl. Přitom dvě souběžné části, do nichž je text rozdělen, jsou „z pera“, tedy počítačů, dvou vedoucích redaktorů: první psal pražský šéf (celého) domácího zpravodajství, druhou vedoucí ostravské (regionální) redakce.
Měnící se role médií v dnešním světě. Text článku: V rámci projektu Klíče pro život je mezi šesticí průřezových témat též Mediální výchova. Proto některá z témat letošního Fora 2000, které se neslo pod titulkem Média a demokracie, se zvlášť těsně přimykala k tomu, čemu se semináře klíčové aktivity k mediální výchově věnovaly předchozí tři roky. V tomto článku se podíváme na problematiku vskutku „klíčovou“, jíž byl věnován hned první z mediálně zaměřených panelů Fora 2000: Měnící se role médií v dnešním světě. Podívejme se nejprve aspoň stručně na to, jakou roli reálně média (a budeme se zabývat těmi „hlavního proudu“ – masovými) hrají ve společnosti, zejména pak v té naší společnosti západního typu.
Infographic: “Global Wealth Distribution. Nico Carpentier: Proč bychom měli mít v České republice komunitní média? V mnoha zemích světa je televizní a rozhlasové vysílání v rukou komerčních nebo veřejnoprávních (či státních) vysílatelů. Mediální společnosti vlastní drobné podíly z celkového množství vysílacích frekvencí, vyrábějí a vysílají na nich své pořady a vydělávají na tom, že publika těchto pořadů dále přeprodávají inzerentům. Tento model je považován za normální. Stejně tak je pokládáno za normální, že vysílatelé veřejné služby s jistou mírou nezávislosti na státu (někdy nižší, než by bylo zdrávo) oslovují velká národní publika v rámci jednoho státu a poskytují jim informace, vzdělání a zábavu. Přestože se média veřejné služby ve své honbě za co nejvyšší sledovaností nijak zvlášť neliší od soukromých vysílatelů, jsou chápána jako významný útvar mediální krajiny.
Podpořte ustavení komunitních médií v České republice. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání právě zahájila proces veřejné konzultace k ustavení komunitních médií v České republice a tvorbě příslušného legislativního rámce. Tento krok je mimořádnou příležitostí k (další) demokratizaci české mediální krajiny a šancí na posílení české demokracie jako celku. Vysílání komunitních médií si od 70. let 20. století získalo oblibu v mnoha zemích celého světa. Přehledy nejrůznějších komunitních mediálních organizací v globálním a evropském měřítku lze nalézt na webových stránkách organizací jako jsou AMARC a CMFE. V mnoha evropských zemích byla přijata legislativa podporující tento typ médií a nedávno vyjádřily podporu komunitních médií také Evropský parlament (2008) a Evropská rada (2009).
Vyzvaly členské státy k vypracování legislativního rámce umožňujícího existenci komunitních médií. V České republice v současnosti neexistují ani komunitní média, ani příslušná legislativa.